Baletní Gala #1 – v Českých Budějovicích


Dárkem pro všechny diváky byl nepochybně duet z Adamovy Giselle v podání Adama Zvonaře, který ho zatančil s balerínou Katherinou Markovskou z Bavorské státní opery v Mnichově s hlubokým vnitřním ponorem a krásnou estetikou. Není snadné uvádět takový melancholický výjev romantismu v rámci baletního koncertu, ale oběma tanečníkům se podařilo vyvolat tu patřičnou atmosféru, k čemuž jim pomohlo kromě jejich umění i uvážlivě volené svícení.

Zdroj: www.tanecniaktuality.cz


Foto: Michal Siron


 

Životní role Adama Zvonaře

Snad každý umělec alespoň jednou v profesní kariéře zažil ten výjimečný a ostatním jen těžko sdělitelný pocit, že úloha, kterou právě studuje, je pro něj čímsi výjimečná. Zcela sugestivně přitom v probíhajícím tvůrčím procesu předpokládal, že tato úloha byla napsána pouze a jedině pro něj a jen on ji dokáže podat tím nejlepším a nejdůvěryhodnějším způsobem. V seriálu o životních rolích se vám budeme snažit zprostředkovat příběhy těchto rolí a dojmy, které si umělci z jejich studia odnášeli.
V prvním díle našeho pravidelného setkávání zavzpomíná na svou životní roli prince Siegfrieda z Čajkovského baletu Labutí jezero – tanečník Bavorského státního baletu Adam Zvonař.

Adame, sousloví „životní role“ je poměrně složitý a komplikovaný pojem. Můžeš nám blíže vysvětlit, jak jej ze svého pohledu chápeš a co pro tebe znamená? 

Životní role v sobě skrývá mnoho významů. Je to role, kterou se proslavíš, role, která tě umělecky naplní, nebo prostě role, kterou máš pocitově nejraději. Pro mě to je momentálně role, která odstartovala mou sólovou dráhu a vytvořila novou etapu v mé taneční kariéře.

 

 

Znamená to tedy, že tanečníka může potkat během kariéry životních rolí více?

Určitě. Každá životní etapa, prostředí, kolektiv spolupracovníků nebo momentální citové rozpoložení s sebou přináší nové podněty, které mohou mít zásadní vliv na tvorbu umělce. Ve výsledku se tak i v poměrně krátkém profesním životě tanečníka může objevit několik rolí, které považuje za zásadní nebo profilové.

Ve kterém tvůrčím období profesionálního tanečníka by tak zvaná životní role měla přijít?

To je dost specifické. U někoho je to hned ze začátku a někdo na tuto roli dlouho čeká a také se jí nemusí dočkat.

Jak se to stane, že se z běžné role stane role životní?

To ukáže čas…

Jaká by životní role měla být?

Taková, aby do tebe vtiskla něco víc než běžná role a měli jste z ní krásný pocit, kdykoli ji tančíte nebo kdykoli na ni třeba jen vzpomínáte.

Která role se ve tvé dosavadní profesionální kariéře stala zatím tou životní?

Princ Siegfried z Labutího jezera

Jak ses k roli prince Siegfrieda vlastně dostal?

Představení v choreografii uměleckého ředitele Finského národního baletu Kennetha Greveho bylo na repertoáru Národního divadla od února 2009. Prince Siegfrieda tehdy tančili Jiří Kodym a Michal Štípa, kteří byli později doplněni o Richarda Kročila a Lukáše Slavického. Při výběru dalšího vhodného představitele mě vybrala a doporučila baletní mistryně Michaela Černá.

Jakým způsobem probíhaly zkoušky? 

Do rozšířeného obsazení jsem nenastupoval sám. Společně se mnou nastoupila Edita Raušerová, Alexej Afanasijev, Jonáš Dolník a další. Před prvním vystoupením probíhalo dvouměsíční intenzivní zkušení. Některé věci jsme zkoušeli společně, na variacích jsem pracoval společně s Michaelou Černou a Alexejem Afanasijevem.

Jakým způsobem jsi ke studiu role přistupoval? Chodil ses dívat na kolegy? 

To si pamatuji velice dobře. Mým vzorem v této roli byl Michal Štípa. Chodil jsem se na něj dívat a inspirovat se. Na sále jsem se pak pokoušel o napodobení určitých pohybů, které se mi u Michala líbily, ale nebylo to ono… Bylo nutné vytvářet roli přirozeně, vlastním způsobem. Chodil jsem se dívat i dále, ale uzavřel jsem si pro sebe možnost kopírování pohybu. Sledoval jsem osobnost tanečníka na scéně a pochopil jsem, že v roli to musím být já. Čím více jsem do role vplouval a poznával jsem její technickou náročnost, dostával jsem za kolegy ve stejné roli na jevišti strach. Obával jsem se, aby se něco nepokazilo, proto jsem se raději před svou vlastní premiérou v rámci duševního klidu přestal chodit dívat.

Balet měl premiéru v únoru 2009 a ty jsi měl své první představení v roli prince Siegfrieda 13. května 2011, jaké to bylo nastupovat do rozjetého vlaku? 

Nebylo to pro mě nijak zvlášť výjimečné. Spíše šlo o to, že to byla moje první sólová role. A zrovna ta největší.

 Domníváš se, že ti role typově sedla?

Myslím, že ano.

Byl jsi při prvním představení nervózní?

Nervózní jsem nebyl. Perfektním nazkoušením jsem získal jistotu, jen na konci třetího jednání jsem zapomněl přeběhnout přes rampu. Neměli jsme jevištní ani generální zkoušku, a tak jsem nevěděl, kam mám v té tmě a kulisách běžet. Nic tak velkého se však nestalo.

Jedná se o klasický balet, který je svým způsobem technicky i výrazově daný. Chtěl jsi ale svou rolí vyjádřit i něco více?

Chtěl jsem hlavně princi Siegfriedovi nějakým způsobem vtisknout svou osobnost, což je v klasickém baletu náročné. Chtěl jsem mu dát něco ze sebe.

Prodělával s počtem představení tvůj princ Siegfried proměnu?

Myslím, že určitě, protože to byla moje první a životní role. Časem jsem se zlepšoval a hlavně nabíral zkušenosti. Role se stávala mnohem dokonalejší a barvitější.

Vyžadovala role maximální soustředění?

Určitě. Stoprocentní. Zvlášť ve čtvrtém jednání při duetu s velkými zvedačkami. Při velkém fyzickém vyčerpání je to velice náročné. Je potřeba sledovat roli i okolí, nevypadnout z techniky ani děje.

Tvojí hlavní partnerkou Odettou/Odilií byla Edita Raušerová. Jaká s ní byla spolupráce?

Výborná. Edita je velice profesionální a vše chce mít tak zvaně „pünktlich“. Dbala na to, aby vše bylo správně, aby to nebylo jen technicky dokonale provedené, ale abychom byli také propojeni, abychom sdíleli stejné pocity. Myslím si, že to všechno tam díky Editě bylo, a bylo to tak dobře.

Předpokládám, že na svou další životní roli ještě čekáš, jaká by to měla být?

Přál bych si titulní klasickou roli na velké scéně v inspirativní produkci, například Romea. Časem bych si rád zatančil také nějakou roli dramatickou, třeba Oněgina.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů v další tvorbě!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Edita Raušerová (Odetta/Odilie): Myslím, že Adámek má před sebou ještě spoustu krásných rolí. Tančit s ním byla zábava a pěkná práce. Myslím, že proces nastudování nejen Labutího jezera mu hodně dopomůže ke krásné kariéře. Jinak těch životních rolí bude ještě mít, ale tato byla rozhodně jednou z nich. Přeji mu hlavně zdraví a aby si užíval svého tanečního života.

Michaela Černá (baletní mistryně): Příprava Adama na roli prince byla pro mě nádherná práce. Od začátku jsem věřila, že to zvládne, i při svém mládí, kdy neměl mnoho zkušeností. Jeho pozitivní energie a technická taneční vybavenost byla báječná. S čím jsme se potýkali, byl obsah role. Nikdy nezapomenu, a Adam asi také ne, na cvičení hereckého projevu. Snažili jsme se, aby jeho princ měl obsah a nebyla to pouhá ukázka virtuozity tanečních prvků. Myslím si, že to vše zvládnul na výbornou! Nezklamal moje očekávání. Přeji mu hodně úspěchů a budu na něj vždy vzpomínat s láskou. Doufám, že se naše profesní cesty ještě protnou.

Zdroj: www.operaplus.cz
Autor: Kamil Rodan
Vydání: 5. 3. 2014 
Foto archiv Adama Zvonaře, Diana Zehetner

Pět otázek pro… Adama Zvonaře

Kdybyste měl dělat něco ve svém životě naposledy, co by to bylo?

Do poslední chvíle bych se snažil rozdávat pozitivní energii v jakékoli podobě.

Kdy mě naposledy rozesmála žena?

Stává se to velmi často, jelikož se pohybuji mezi umělkyněmi, nebo spíš lépe řečeno baletkami :-). U mě je to na denním pořádku.

Kdybyste ráno dostal 5000korunovou bankovku a měl ji utratit do 24 hodin, co byste si koupil?

Kdyby se to dělo každé ráno, tak bych o tom přemýšlel, pokud by to bylo jen jednou, tak bych si ty peníze užil se svojí přítelkyní v nějaké výborné restauraci.

Kdy jste naposledy udělal něco pro své druhé?

Doufám, že každý den dělám něco pro druhé, mé povolání to vyžaduje, děláme to hlavně pro ty druhé :-).

Kdy jste měl naposled radost jako malý kluk?

Opět to je skoro na denním pořádku, miluji pocit radosti. Naposledy, zrovna dnes, když jsem si užil krásný den s mými nejbližšími.

Zdroj: